Duben 2014

Jaká by škola měla být (jak by se měla změnit), aby Vás bavila?

25. dubna 2014 v 23:33 | Renata Dušková |  Názory
Myslím, že by každý vyjmenoval tisíce věcí. Někdo by si přál školu bez matematiky, jiný bez cizích jazyků a podobně. I já bych toho pravděpodobně napsala spoustu, kdybych se nad touto otázkou více nezamyslela. Ale já jsem to udělala.
Troufám si tvrdit, že škola není od toho, aby nás bavila, nýbrž aby nás něco naučila. Nikdo se nedokáže zavděčit každému, bohužel to neumí ani kantoři a také ne škola. Nejde to, mnozí mají odlišné názory, přání, požadavky a potřeby. Důležité je, abychom měli motivaci ke studiu, toleranci k učitelům i ostatním spolužákům, ať už máme náladu dobrou, či špatnou. Podstatné také je, najít si na věcech, co nás nebaví, něco zábavného, i když to není vždy snadné. Musíme se smířit s tím, že školu za žádnou cenu nezměníme, ale co půjde opravit, je náš přístup k ní. A jaký by měl přístup ke škole být? Samozřejmě pozitivní. Nic nezískáme vymýšlením samých negativních připomínek, či nespoluprací s učiteli.
Nakonec bych Vám dala jednu radu. Ať už je vaše škola zábavná, nebo nikoli, tak pilně studujte a malichernostmi se nezabývejte. Život je zkrátka boj a nikdy to nebude jinak.

Návrh (The Proposal)

22. dubna 2014 v 20:25 | Renata Dušková |  Recenze na filmy
USA, 2009, 103 min
Žánr: Komedie / Romantický
Režie: Anne Fletcher
Hlavní role: Sandra Bullock, Ryan Reynolds...



Když vlivná knižní redaktorka Margaret (Sandra Bullock) čelí vidině deportace do své rodné Kanady, nedá bystré ženě příliš práce, aby si rychle vymyslela, že je ve skutečnosti zasnoubená se svým nic netušícím asistentem Andrewem (Ryan Reynolds), kterého celé roky ponižovala. Ten souhlasí, že se na jejím divadle bude podílet, ale s několika podmínkami. Podivný pár se vydává na Aljašku za jeho rodinou (Mary Steenburgen, Craig T. Nelson, Betty White) a městské děvče, které je zvyklé mít vše pod kontrolou, zjišťuje, že z jedné prekérní situace padá hned do další. Protože svatba je co nevidět a imigrační úředník jim je na stopě, rozhodnou se Margaret a Andrew s jistým váháním i přes nejistý výsledek v celé šarádě pokračovat až do konce.


RECENZE:

Poté co jsem na tuto komedii viděla poprvé ukázky v televizi, tak abych pravdu řekla moc mě nezaujala. Však po jejím zhlédnutí si nedokážu vysvětlit proč tomu tak bylo.
Smála jsem se od začátku do konce jak už dlouho ne. Myslím, že mě na poprvé neupoutala kvůli hlavní postavě Ryanovi Reynoldsovi, který není zrovna můj oblíbeny. K mému údivu mě překvapil, protože svou roli zahrál báječně.
Jak je možné, že jsem se vůbec na tento snímek podívala? Vlastně úplnou náhodou, když jsem přišla za rodičema do obýváku, kde zrovna začínal. Já se zadívala a nelituju toho.
Co povědět k ději?
Jakmile to začne, je už divákovi znám konec, ale u romantických komedií to není nic neobvyklého. Nebo snad ano? Námět také není žádná novinka, ani něco výjmečného. Avšak tento film má dobré spracování i bravurní herecké výkony. Pro uvolnění, zpříjemnění třeba nedělního odpoledne, či zasmání je ideální. Určitě bych se na něj koukla znova. Můžu jenom doporučit. :-)

Chvilková nerozvážnost

21. dubna 2014 v 19:43 | Renata Dušková |  Povídky
Měl to být den, jako každý jiný, ale nás poznamenal na celý život. Venku silně pršelo a schylovalo se i k bleskům, nýbrž nám (mně, Zdeňkovi a Martě) nemohlo zkazit náladu ani nepěkné počasí. Chystali jsme se totiž na divadelní představení, v kterém hrál náš oblíbený herec. Divadlo bylo ve vedlejším městě, kam naši trojku, měl dovést Zdeňkův otec.
V okamžiku, když Marta přicházela za mnou a Zdeňkem na smluvené místo, Zdeňkovi zavolal jeho otec. V telefonátu se dozvěděl, že nás nemůže do divadla dopravit kvůli pracovním povinnostem. Všichni jsme byli hodně zklamaní, až po chvíli Marta dostala nápad. Chtěla nás na představení dovést matčiným autem. Mně se Zdeňkem se tento nápad příliš nezamlouval, protože Marta nemá řidičský průkaz. Po momentu váhání jsme s tím nakonec souhlasili a do půl hodiny vyrazili.
Silnice byla kluzká, proto Zdeněk napomenul Martu, aby jela pomaleji. Jenomže Marta nedbala na jeho prosbu, tak místo zpomalení ještě více zrychlila. Za okamžik auto začalo klouzat a stávalo se více a více neovladatelným. Marta ztratila kontrolu nad vozem a vzápětí jen uviděla záblesk světel proti jedoucího auta, potom jsme najednou ucítili velký náraz. Po dvou dnech jsem se probudila v nemocnici se zlomenou rukou, otřesem mozku a pár škrábanci. Hned ten den za mnou přišla Marta, jenž měla z nehody pouze modřiny. Pověděla mi, že nám zachránila život řidička protijedoucího automobilu, která po krátkém šoku zavolala na linku 112. Do několika minut přijela záchranná služba, aby mě i Martu odvezla do nemocnice. Bohužel Zdeněk svým zraněním na místě podlehl, proto musel být přivolán pohřební vůz. Dále dorazili hasiči, z důvodu zajištění automobilu. A na konec se dostavili policisté, kteří to až do téhle doby stále vyšetřují.
Po dvou měsících sedíme s Martou u Zdeňkova hrobu a přemýšlíme, zda se tomu dalo nějak předejít. Možná bylo znamení špatné počasí nebo pracovní povinnosti Zdeňkova otce. Snad to byla jenom náhoda či osud? Nikdo neví, ale co s jistotou víme, že už to nikdy nebude jako dřív a nikdo nám už našeho Zdeňka nevrátí. Jsme ponaučeny na celý život, nýbrž už je pozdě.

Úvodní článek

21. dubna 2014 v 18:02
Ahoj všichni,
založit si tento blog byl pro mě domácí úkol, ale také výzva! Nebude to blog s jedním určitým námětem, nýbrž se tu objeví vše co mě napadne a jistým zbůsobem zaujme. Už předem Vám můžu prozradit, že nebude nouze o mé názory na různá témata, nějakou tu povídku, nebo recept.
Doufám, že Vás můj blog upoutá a budete se k němu rádi vracet. Usmívající se

Renata Dušková