Chvilková nerozvážnost

21. dubna 2014 v 19:43 | Renata Dušková |  Povídky
Měl to být den, jako každý jiný, ale nás poznamenal na celý život. Venku silně pršelo a schylovalo se i k bleskům, nýbrž nám (mně, Zdeňkovi a Martě) nemohlo zkazit náladu ani nepěkné počasí. Chystali jsme se totiž na divadelní představení, v kterém hrál náš oblíbený herec. Divadlo bylo ve vedlejším městě, kam naši trojku, měl dovést Zdeňkův otec.
V okamžiku, když Marta přicházela za mnou a Zdeňkem na smluvené místo, Zdeňkovi zavolal jeho otec. V telefonátu se dozvěděl, že nás nemůže do divadla dopravit kvůli pracovním povinnostem. Všichni jsme byli hodně zklamaní, až po chvíli Marta dostala nápad. Chtěla nás na představení dovést matčiným autem. Mně se Zdeňkem se tento nápad příliš nezamlouval, protože Marta nemá řidičský průkaz. Po momentu váhání jsme s tím nakonec souhlasili a do půl hodiny vyrazili.
Silnice byla kluzká, proto Zdeněk napomenul Martu, aby jela pomaleji. Jenomže Marta nedbala na jeho prosbu, tak místo zpomalení ještě více zrychlila. Za okamžik auto začalo klouzat a stávalo se více a více neovladatelným. Marta ztratila kontrolu nad vozem a vzápětí jen uviděla záblesk světel proti jedoucího auta, potom jsme najednou ucítili velký náraz. Po dvou dnech jsem se probudila v nemocnici se zlomenou rukou, otřesem mozku a pár škrábanci. Hned ten den za mnou přišla Marta, jenž měla z nehody pouze modřiny. Pověděla mi, že nám zachránila život řidička protijedoucího automobilu, která po krátkém šoku zavolala na linku 112. Do několika minut přijela záchranná služba, aby mě i Martu odvezla do nemocnice. Bohužel Zdeněk svým zraněním na místě podlehl, proto musel být přivolán pohřební vůz. Dále dorazili hasiči, z důvodu zajištění automobilu. A na konec se dostavili policisté, kteří to až do téhle doby stále vyšetřují.
Po dvou měsících sedíme s Martou u Zdeňkova hrobu a přemýšlíme, zda se tomu dalo nějak předejít. Možná bylo znamení špatné počasí nebo pracovní povinnosti Zdeňkova otce. Snad to byla jenom náhoda či osud? Nikdo neví, ale co s jistotou víme, že už to nikdy nebude jako dřív a nikdo nám už našeho Zdeňka nevrátí. Jsme ponaučeny na celý život, nýbrž už je pozdě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama